Stěhování

28. srpna 2012 v 14:21 | Kristen |  Nováček v Bradavicích
2.kapitola
Tak jsem po dlouhé době napsala 2.kapitolu.Doufám,že se vám to bude aspon trochu líbit.Moc vás prosím o komentáře!!!
Vaše Kristen :*



Tak jsme se přestěhovaly.Odjezd byl hrozný,nemohla jsem se s tím vůbec smířit,že už nikdy neuvidím svoje kámoše ani náš dům,zahradu a naše město...Když jsem,ale viděla,jak to mámu trápí,tak jsem se snažila chovat lépe.Sice mi bylo hrozně,ale věděla jsem,že to máma myslí dobře,že nám tím vším chce pomoct,ale stejně to pro mě byla velká rána.V Londýně jsem ještě nikdy nebyla.S rodičemi jsme bydleli v takové menší kouzelnické čtvrti,kde měli všechno co jsme potřebovali.Chodila jsem tam do menší kouzelnické školy,kde nás učili ty nejnutnější kouzla a lektvary.Nebyla to nějaká extra velká a suprová škola,ale já jsem jí měla ráda.Všichni jsme se tam vzájemně znali a všichni se přátelili.A ted jsem měla jít do nějaké nové školy,kde nebudu vůbec nikoho znát.A ještě k tomu,ta škola byla největší a nejlepší v celém Londýně!! Spousta lidí by se na mém míst radovalo,ale já ne.Já jsem chtěla zůstat v naší malé,přátelské škole.Když jsme projížděly Londýnem,nevěřila jsem svým očím,jak je Londýn obrovský a zajímavý...Projížděli jsme ním celkem dlouho než jsem dojeli do menšího města,kde jsme měly s mamkou bydlet.Celou cestu mi mamka říkala,jak náš dům vypadá,a jak si ho zařídíme a že budu mít největší pokoj v domě a já jsem dělala,že mě to hrozně zajímá,ikdyž myšlenkama jsem byla úplně jinde...Přemýšlela jsem jaké to asi bude v mém novém životě.Když jsme přijely do Sheffieldu,začínala se mě zmocnovat zvědavost a začala jsem vykukovat z okna a čekat až uvidím náš nový dům.Pomulu jsme projížděly ulicemi a vyhlížely podle popisu náš dům,když jsme ho uviděli....!!! Ani v tom nejhezčím snu,by mě nenapadlo,že bude tak krásný.Sice byl menší než ,,náš" dům,ale bylo v něm nějaké kouzlo,že vypadal hrozně krásně a útulně.Byl z režných cihel, dvoupatrový,uprostřed byli krásné ,hnědé dveře,na kterých bylo přiděláno tlukátko a na obou stranách dveří byli okna s truhlíky,ve kterých byly krásné červené muškáty.Kousek pod střechom bylo ještě jedno menší okénko.Mamka na mě s obavami v obličeji pohlédla ,,Tak co,líbí se ti Bec?"zeptala se,ale když viděla můj vykulený výraz,hned se jí na tváři objevil úsměv.,,Je krásný...tak jsem si ho vůbec nepředstavovala..."nevěděla jsem už dál co mám říkat a radši jsem si začínala prohlížet náš nový domov.,,Tak pojd,podíváme se dovnitř...a vydíš támhle nahoře to okénko pod tou střechou? Tak tam bude tvůj pokoj."řekla mamka a vydala se otevřít vrátka,od kterých vedla kamenná cestička ke dveřím domu.Podívala jsem se ještě jednou do mého okna a začala si představovat,jak asi můj pokoj vypadá a proběhla jsem rychle vrátky za mamkou.Mamka hledala mezitím klíč ode dveří mezi spoustou klíčů.Když ho našla,pomalu ho zasunula do zámku a odemkla,otevřela dveře a my jsme vstoupili do menší předsínky.Byla v ní velká vestavěná skřín a botník.Zdi byly vymalované na bílo,viselo na nich spousta obrazů.Na většině z nich byli nějacé lidé nebo příroda.,,Mami,kdo jsou ti lidé na těch obrazech?zeptala jsem se,ale nespouštěla oči z obrazu,na kterém podle mě byl náš dům před mnoha lety a před ním byla nějaká rodina.,,Myslím,že to budou lidé,kteří tady dříve bydleli,áno,určitě,támhle na tom obrazu jsou předešlí majitelé,kteří nám tent dům prodali" a ukázala na obraz,na který jsem se dívala.Potom máma otevřela dveře a naproti nám byla menší chodbička z které vedly další dveře.Máma je zase otevřela a za nima se objevil obývací pokoj s kuchyní a jídelnou.Kuchyn byla krásně velká a v obýváku byla velká modrá sedečka a dvě křesla a na stěnách bylo spousta obrazů s krajinou.Potom jsme se vrátili zpátky na tu malou chodbičku a šli jsme nahorů po dřevěném schodišti.Nahoře byli troje dveře.Napravo byla krásná,mramorová koupelna se záchodem,nalevo mámy menší ložnice s menší šatnou,ve které měla už velkou manželskou postel a měla tam i nastěhovaný nábytek z její staré ložnice a uprostřed byl můj pokoj.Vešla jsem dovnitř a obličej mi hned osvítilo sluníčko pronikající sem z okna.Pokoj byl vymalovaný žlutou barvou a byl opravdu velký.Byl krásně prostorný a bylo v něm spousty světla.Nábytek jsem ještě neměla rozestavěný,zatím stál v rohu místnosti i s velkými pytli mých věcí.Přistoupila jsem k oknu a podívala jsem ven a najednou jako by na mě začalo působit nějaké kouzlo,jsem si normálně dokázala představit,jak tady budeme krásně žít....všechen smutek a pohrdavost ze mě vyprchala a já jsem začala být po dlouhé době zase štastná.Kolem mého okna proletěl nějaký ptáček,posadil se na římsu okna a začal si čechrat peří.Mysím,že mě neviděl,já jsem ho ze zatajeným dechem pozorovala,když najednou někdo zazvonil.Moje okno mělo výhled na předek našeho domu,takže jsem viděla,že u našich dveří stojí nějaká paní s koláčem v ruce.Paní zazvonila ještě jednou.Mamka to asi neslyšela,asi někde něco vybalovala.Běžela jsem tedy rychle dolů otevřít.Otevřela jsem.Za dveřmi stála nějaká sympatická ,usměvavá paní středního věku,která držela v jedné ruce švestkový koláč.,,Dobrý den,chtěla bych se vám představit,jsem Jesicca Pottrová a bydlím ve vedlejším domě.Což znamená,že jsme sousedi."řekla a stále se usmívala.,,Dobrý den,moc mě těší,já jsem Rebecca Staysová."odpověděla jsem a zakřičela jsem na mámu,,Mamíí!! Je tady naše nová sousedka!!!"Slyšela jsem mámu jak běží po schodech dolů a za minutku tady už byla.,,Prominte moc se omlouvám,právě jsem vybalovala.Nějak jsem přeslechla zvonek."omlouvala se máma.,,To je v pořádku,to já znám,já když se do něčeho pustím,tak nevnímám vůbec okolí.A abych se představila,jmenuji se Jessica Potterová a bydlím ve vedlejším domě.Myslela jsem,že by vám přišel k chuti šveskový koláč,určitě jste unaveni po dlouhé cestě."odpověděla paní Potterová a podala mámě koláč.,,Děkujeme,to je od vás velice milé,moc ráda bych vás pozvala dovnitř,ale oávám se,že nemáme ještě vybaleno nádobí,tak co..."odpovídala máma,ale paní Potterová jí přerušila:,,To nestojí za řeč,jsme přeci sousedé a navíc vás vůbec nechci obtěžovat,určitě máte spoustu práce.Chtěla jsem vás a vaší dceru jen pozvat k nám domů na večeři.Budeme moc rádi,když přijdete."řekla paní Potterová.,,Přijdeme samozřejmě moc rády,pokud vás,ale nebudeme obtěžovat..."přemýšlela máma,:,,Ale jaké pak obtěžování,rádi vás u nás uvítáme,vaše dcera se aspon seznámí s mým synem,myslím,že budou věkově stejně staří,ted už vás,ale nechci obtěžovat.Přijďte kolem 19hodin.Zatím sbohem."rozhodla naše nová sousedka a otočila se a odešla.U vrátek nám ještě zamávala na rozloučenou.,,Moc milá paní,docela se těším,že se sn ěkým seznámíme vit? otočila se máma na mě.,,Ano,určitě se dzvíme něco nového o o našem městě."řekla jsem a pak jsem běžela zpátky nahorů.Máma pak vybalila nádobí a celkově dala celou kuchyň do pořádku a k obědu udělala makarony se sýrem.Po zbytek odpoledne jsem se ubatovávala ve svém pokoji.S mámou jsme rozmístili nábytek a já jsem si pak na zdi přidělávala plakáty mých blíbených skupin a vybalovala si věci.V půl sedmé jsem měla už všechno vybaleno,tak jsem se šla vykoupat a obléknout.Ptala jsem se mámy,jestli si mám vzít něco slavnostního a ona mi řekla,at si hlavně vezmu něco čistého a pohodlného,abych se v tom cítila dobře.Vzala jsem si tedy společenský zelený top, s výstřihemkterý nosím většinou do kina a k tomu černé,úzké kalhoty a černé baleríny.Rozčesala jsem si svoje dlouhé,hnědo-oříškové vlasy,které mám až přes lopatky a nechala je rozpuštěné.Oči jsem si obtáhla černou tužkou a na rty použila bezbarvý lesk.Před odchodem jsem se ještě zkontrolovala,před zrcadlem,které mám na skříni a vydala se dolů,čekat na mámu.K mému údivu už byla máma dole a čekala na mě.Na sobě měla černou košily s knoflíčky a k tomu si vzala tmavě modrou sukni s rozparkem u kolen a černé lodičky.,,Moc ti to sluší"pověděla jsem jí po pravdě a ona se na mě usmála a řekla,,Díky,tobě taky.Tak pojďˇať nepříjdeme pozdě.Dneska si to určitě užijem."Vyšli jsme tedy z našeho nového domu a přišli k Potterovic domu,tedy spíš sídlo.Když jsme přijeli,vůbec jsem si jejich domu nevšila,jak jsem byla zaneprázdněna naším domem,ale teď jsem si ho začala prohlížet a oči mi div nevylezli z důlků.Dům byl obrovský,myslím,že byl tak třípatrový,měl spoustu oken a krásné hnědé dveře.Přišli jsme k nim a dvakrát jsme zazvonili.Okamžitě nám přišel otevřít nějaký pán v brýlých,,Á,koukám,že jste přesné jako hodinky,tak račte dál,já jsem James Potter starší a tohle je můj syn James Potter junior."najenou se za ním objevil docela pěkný kluk,z černými nepoddajnými vlasy a na nose měl černé obručky brýlý,jako jeho otec.Byli si opravdu hodně podobní.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama