Nováček v Bradavicích

Seznámení

27. července 2013 v 13:18 | Kristen
Ahoj!!:)

Vím,dlouho jsem tu nebyla.Nějak jsem ztratila zájem o blog,ale teď o prázdninách jsem si četla spoustu povídek a dostala jsem zase chuť psát.Takže Vám sem přidám 3.kapitolu.Už mám celkem ten příběh vymyšlené v hlavě a pokusím se to nějak napsat.Snad Vás to bude trocu bavit.

Vaše Kris:3


Večeře byla výborná.Na první pohled bylo poznat,že paní Potterová je vynikající kuchařka.Ani řeč u stolu nevázla,jak se ukázalo mamka si velmi rozumněla s Potterovými.¨
Já jsem se po celou dobu spíš soustředila na jídlo a občas se zapojila do konverzace.Po večeři jsem pomohla paní Potterové s nádobím.Celou dobu se na mě usmívala.
,,Děkuju moc,jsem rád,že jste se sem přistěhovali.Myslím,že byste se mohli víc seznámit s Jamesem" když viděla můj nechápavý výraz dodala,,myslím s naším synem."
,,Jo to by šlo."Odpověděla jsem a usmála se na ní.Pár slov jsem s Jamesem prohodila už u stolu a zdál se ,že je sympatickej a milej.,,Jamesi,můžeš přijít do kuhyně?"
volala na svého syna paní Potterová.Za chvíli stá mezi dveřmi.,,Jsem tady".,,Super,napadlo mě,jestli bys Rebecce nechtěl ukázat náš dům." Zeptala se ho paní Potterová,mezitím co uklízela linku.
,,Jasně,tak pojď Bec!" a vzal mě lehce za ruku a táhnul mě do haly.Ále ,tady se někdo rozhodl ukázat svou pravou stránku,pomyslela jsem si.,,Tákže tady jsou obrazy mých předků.Ušetřím tě a nebudu ti
popisovat kdo,kdo byl,protože nechci mít na svědomí tvoji smrt,kterou by způsobilo menší unudění.",,Jak šlechetné"dodala jsem.Nakonec mi ukázal celý barák asi se 13místostmi,u 7 jsem nějak zapomněla
počítat.,Týjo,asi musíte bejt trochu v balíku,když si můžete dovolit takovej palác."Uvažovala jsem nahlas.Jamie se trochu pousmál.,,No vzhledem k tomu,že tenhle dům je vašem rodu už pár století,řekl bych
že budem normální rodina s normálním rozpočtem.Všechno tohle dědí mužský potomek."Dořekl a vedl mě do posledního pokoje.,,To znamená,že tohle všechno zdědíš ty."Řekla jsem.James pokýval hlavou a otevřel dveře.
Jak jsem o okamžim později zjistila,do jeho pokoje.Měl doela prostornej a útulnje pokoj.Byl laděn do červené barvy a na zdech měl spoustu plakátu ,těch neznámějších famfrpálových hráčů.
Což mě zaujalo.Fámfrpál jsem měla moc ráda.V mojí staré škole jsme ho často hráli se spolužáky.James si všimnul mého pohledu.,,Famfrpál patří mezi moje největší koníčky."Musela jsem se na něj usmát.
,,Mezi moje taky." Zůstal na mě vyjeveně koukat.,,Fakt?Ty hraješ Famfrpál?"zeptal se teď už s pobaveným výrazem.,,Jo" ušklíbla jsem se,,máš s tim nějakej problém?"Dodala jsem.,,Ne to ne,jen neznám moc holek
co by se zajímali o famfrpál a ještě ho hrály.,,Nojo,tady je vidět,že se vůbec neznáme." Řekla jsem.,,Tak to bysme to měli rychle změnit,ne?"Dodal James a lehce na mě mrknul.Fajn,začínal se mi líbit.
Po chvilce jsem zjistila,že Famfrpál nebude naše jediné společné téma.Skvěle se mi s nim povídalo.Vyprávěl mi o svojí škole a o svých kamarádech.O to větším překvapením pro nás oba bylo,když jsme zjistili,
James chodí do školy,kam náhodou půjdu i já,tedy do Školy Čar a Kouzel v Bradavicích.,,To je super!doufám,že tě Moudrý klobouk zařadí do Nebelvíru."Zůstala jsem na něj zmateně civět a proto se dal do vysvětlovaní.
,,Na škole máme čtyři koleje.Zmijozel,Havraspár,Mrzimor a Nebevír,kam chodím já a moji přátelé.Každý žák byl v prvním ročníku,takovým starým mluvícím kloboukem zažazen do některé z těch kolejí a do ní chodí po
pocelým sedm let."Nějak jsem se do toho zamotala,takže další asi hodinu mi James vyprávěl o Bradavicích a o tom jak to tam chodí.Asi v deset hodin večer mě zavolala mamka,že už jdeme domů.Vůbec se mi doů nechtělo,
protože ja to tak vypadalo našla jsem skvělého kámoše.Když jsem sešla dolů,myslím že to na mě rodiče Potterovi poznali.,,Já věděla,že si s Jamesem padnete do noty.U nás máš dveře pořád otevřené a tvoje mamka
samozřejmě také.Takže budem moc rádi,když k nám zase brzy obě přijdete na návštěvu.Bec samozřejmě může každý den ,když bude chtít chodit za Jamesem,protože po zbytek prázdnin už myslím nikam nepojede."
Nakonec jsme se rozloučili a já se domluvila s Jamesem,že za ním zítra po obědě příjdu.Doma jsme si s mamkou ještě chvíli povídaly a bohužel jsem musela čelit jejím doterným otázkám o mě a Jamesovi.
Je to moc milý chlapec a ještě k tomu velmi pohledný.myslím,že byste s ek sobě skvěle hodili."Zpustila aniž by jí z tváře,nezmizel ten úsměv,,álá,já vim co máte za lubem."Snažila jsem se zůstat klidná ,,Mami,
známe se asi 4 hodiny a ty bys hned chtěla,abysme se vzali.James je hrozně fajn kámoš,ale asi tě zklamu nic jiného než přátelství k němu necítím."Mamky úsměv se ještě víc rozšířil,,Zatím,uvidíme co s tím udělá čas."
A stěmito slovy se semnou rozloučila a šla si lehnout.Obrátila jsem oči vzhůru a šla jsem taky do svého pokoje.Dneska v noci se i poprvé od tátovi smrti nezdáli žádné noční můry.

Stěhování

28. srpna 2012 v 14:21 | Kristen
2.kapitola
Tak jsem po dlouhé době napsala 2.kapitolu.Doufám,že se vám to bude aspon trochu líbit.Moc vás prosím o komentáře!!!
Vaše Kristen :*



Tak jsme se přestěhovaly.Odjezd byl hrozný,nemohla jsem se s tím vůbec smířit,že už nikdy neuvidím svoje kámoše ani náš dům,zahradu a naše město...Když jsem,ale viděla,jak to mámu trápí,tak jsem se snažila chovat lépe.Sice mi bylo hrozně,ale věděla jsem,že to máma myslí dobře,že nám tím vším chce pomoct,ale stejně to pro mě byla velká rána.V Londýně jsem ještě nikdy nebyla.S rodičemi jsme bydleli v takové menší kouzelnické čtvrti,kde měli všechno co jsme potřebovali.Chodila jsem tam do menší kouzelnické školy,kde nás učili ty nejnutnější kouzla a lektvary.Nebyla to nějaká extra velká a suprová škola,ale já jsem jí měla ráda.Všichni jsme se tam vzájemně znali a všichni se přátelili.A ted jsem měla jít do nějaké nové školy,kde nebudu vůbec nikoho znát.A ještě k tomu,ta škola byla největší a nejlepší v celém Londýně!! Spousta lidí by se na mém míst radovalo,ale já ne.Já jsem chtěla zůstat v naší malé,přátelské škole.Když jsme projížděly Londýnem,nevěřila jsem svým očím,jak je Londýn obrovský a zajímavý...Projížděli jsme ním celkem dlouho než jsem dojeli do menšího města,kde jsme měly s mamkou bydlet.Celou cestu mi mamka říkala,jak náš dům vypadá,a jak si ho zařídíme a že budu mít největší pokoj v domě a já jsem dělala,že mě to hrozně zajímá,ikdyž myšlenkama jsem byla úplně jinde...Přemýšlela jsem jaké to asi bude v mém novém životě.Když jsme přijely do Sheffieldu,začínala se mě zmocnovat zvědavost a začala jsem vykukovat z okna a čekat až uvidím náš nový dům.Pomulu jsme projížděly ulicemi a vyhlížely podle popisu náš dům,když jsme ho uviděli....!!! Ani v tom nejhezčím snu,by mě nenapadlo,že bude tak krásný.Sice byl menší než ,,náš" dům,ale bylo v něm nějaké kouzlo,že vypadal hrozně krásně a útulně.Byl z režných cihel, dvoupatrový,uprostřed byli krásné ,hnědé dveře,na kterých bylo přiděláno tlukátko a na obou stranách dveří byli okna s truhlíky,ve kterých byly krásné červené muškáty.Kousek pod střechom bylo ještě jedno menší okénko.Mamka na mě s obavami v obličeji pohlédla ,,Tak co,líbí se ti Bec?"zeptala se,ale když viděla můj vykulený výraz,hned se jí na tváři objevil úsměv.,,Je krásný...tak jsem si ho vůbec nepředstavovala..."nevěděla jsem už dál co mám říkat a radši jsem si začínala prohlížet náš nový domov.,,Tak pojd,podíváme se dovnitř...a vydíš támhle nahoře to okénko pod tou střechou? Tak tam bude tvůj pokoj."řekla mamka a vydala se otevřít vrátka,od kterých vedla kamenná cestička ke dveřím domu.Podívala jsem se ještě jednou do mého okna a začala si představovat,jak asi můj pokoj vypadá a proběhla jsem rychle vrátky za mamkou.Mamka hledala mezitím klíč ode dveří mezi spoustou klíčů.Když ho našla,pomalu ho zasunula do zámku a odemkla,otevřela dveře a my jsme vstoupili do menší předsínky.Byla v ní velká vestavěná skřín a botník.Zdi byly vymalované na bílo,viselo na nich spousta obrazů.Na většině z nich byli nějacé lidé nebo příroda.,,Mami,kdo jsou ti lidé na těch obrazech?zeptala jsem se,ale nespouštěla oči z obrazu,na kterém podle mě byl náš dům před mnoha lety a před ním byla nějaká rodina.,,Myslím,že to budou lidé,kteří tady dříve bydleli,áno,určitě,támhle na tom obrazu jsou předešlí majitelé,kteří nám tent dům prodali" a ukázala na obraz,na který jsem se dívala.Potom máma otevřela dveře a naproti nám byla menší chodbička z které vedly další dveře.Máma je zase otevřela a za nima se objevil obývací pokoj s kuchyní a jídelnou.Kuchyn byla krásně velká a v obýváku byla velká modrá sedečka a dvě křesla a na stěnách bylo spousta obrazů s krajinou.Potom jsme se vrátili zpátky na tu malou chodbičku a šli jsme nahorů po dřevěném schodišti.Nahoře byli troje dveře.Napravo byla krásná,mramorová koupelna se záchodem,nalevo mámy menší ložnice s menší šatnou,ve které měla už velkou manželskou postel a měla tam i nastěhovaný nábytek z její staré ložnice a uprostřed byl můj pokoj.Vešla jsem dovnitř a obličej mi hned osvítilo sluníčko pronikající sem z okna.Pokoj byl vymalovaný žlutou barvou a byl opravdu velký.Byl krásně prostorný a bylo v něm spousty světla.Nábytek jsem ještě neměla rozestavěný,zatím stál v rohu místnosti i s velkými pytli mých věcí.Přistoupila jsem k oknu a podívala jsem ven a najednou jako by na mě začalo působit nějaké kouzlo,jsem si normálně dokázala představit,jak tady budeme krásně žít....všechen smutek a pohrdavost ze mě vyprchala a já jsem začala být po dlouhé době zase štastná.Kolem mého okna proletěl nějaký ptáček,posadil se na římsu okna a začal si čechrat peří.Mysím,že mě neviděl,já jsem ho ze zatajeným dechem pozorovala,když najednou někdo zazvonil.Moje okno mělo výhled na předek našeho domu,takže jsem viděla,že u našich dveří stojí nějaká paní s koláčem v ruce.Paní zazvonila ještě jednou.Mamka to asi neslyšela,asi někde něco vybalovala.Běžela jsem tedy rychle dolů otevřít.Otevřela jsem.Za dveřmi stála nějaká sympatická ,usměvavá paní středního věku,která držela v jedné ruce švestkový koláč.,,Dobrý den,chtěla bych se vám představit,jsem Jesicca Pottrová a bydlím ve vedlejším domě.Což znamená,že jsme sousedi."řekla a stále se usmívala.,,Dobrý den,moc mě těší,já jsem Rebecca Staysová."odpověděla jsem a zakřičela jsem na mámu,,Mamíí!! Je tady naše nová sousedka!!!"Slyšela jsem mámu jak běží po schodech dolů a za minutku tady už byla.,,Prominte moc se omlouvám,právě jsem vybalovala.Nějak jsem přeslechla zvonek."omlouvala se máma.,,To je v pořádku,to já znám,já když se do něčeho pustím,tak nevnímám vůbec okolí.A abych se představila,jmenuji se Jessica Potterová a bydlím ve vedlejším domě.Myslela jsem,že by vám přišel k chuti šveskový koláč,určitě jste unaveni po dlouhé cestě."odpověděla paní Potterová a podala mámě koláč.,,Děkujeme,to je od vás velice milé,moc ráda bych vás pozvala dovnitř,ale oávám se,že nemáme ještě vybaleno nádobí,tak co..."odpovídala máma,ale paní Potterová jí přerušila:,,To nestojí za řeč,jsme přeci sousedé a navíc vás vůbec nechci obtěžovat,určitě máte spoustu práce.Chtěla jsem vás a vaší dceru jen pozvat k nám domů na večeři.Budeme moc rádi,když přijdete."řekla paní Potterová.,,Přijdeme samozřejmě moc rády,pokud vás,ale nebudeme obtěžovat..."přemýšlela máma,:,,Ale jaké pak obtěžování,rádi vás u nás uvítáme,vaše dcera se aspon seznámí s mým synem,myslím,že budou věkově stejně staří,ted už vás,ale nechci obtěžovat.Přijďte kolem 19hodin.Zatím sbohem."rozhodla naše nová sousedka a otočila se a odešla.U vrátek nám ještě zamávala na rozloučenou.,,Moc milá paní,docela se těším,že se sn ěkým seznámíme vit? otočila se máma na mě.,,Ano,určitě se dzvíme něco nového o o našem městě."řekla jsem a pak jsem běžela zpátky nahorů.Máma pak vybalila nádobí a celkově dala celou kuchyň do pořádku a k obědu udělala makarony se sýrem.Po zbytek odpoledne jsem se ubatovávala ve svém pokoji.S mámou jsme rozmístili nábytek a já jsem si pak na zdi přidělávala plakáty mých blíbených skupin a vybalovala si věci.V půl sedmé jsem měla už všechno vybaleno,tak jsem se šla vykoupat a obléknout.Ptala jsem se mámy,jestli si mám vzít něco slavnostního a ona mi řekla,at si hlavně vezmu něco čistého a pohodlného,abych se v tom cítila dobře.Vzala jsem si tedy společenský zelený top, s výstřihemkterý nosím většinou do kina a k tomu černé,úzké kalhoty a černé baleríny.Rozčesala jsem si svoje dlouhé,hnědo-oříškové vlasy,které mám až přes lopatky a nechala je rozpuštěné.Oči jsem si obtáhla černou tužkou a na rty použila bezbarvý lesk.Před odchodem jsem se ještě zkontrolovala,před zrcadlem,které mám na skříni a vydala se dolů,čekat na mámu.K mému údivu už byla máma dole a čekala na mě.Na sobě měla černou košily s knoflíčky a k tomu si vzala tmavě modrou sukni s rozparkem u kolen a černé lodičky.,,Moc ti to sluší"pověděla jsem jí po pravdě a ona se na mě usmála a řekla,,Díky,tobě taky.Tak pojďˇať nepříjdeme pozdě.Dneska si to určitě užijem."Vyšli jsme tedy z našeho nového domu a přišli k Potterovic domu,tedy spíš sídlo.Když jsme přijeli,vůbec jsem si jejich domu nevšila,jak jsem byla zaneprázdněna naším domem,ale teď jsem si ho začala prohlížet a oči mi div nevylezli z důlků.Dům byl obrovský,myslím,že byl tak třípatrový,měl spoustu oken a krásné hnědé dveře.Přišli jsme k nim a dvakrát jsme zazvonili.Okamžitě nám přišel otevřít nějaký pán v brýlých,,Á,koukám,že jste přesné jako hodinky,tak račte dál,já jsem James Potter starší a tohle je můj syn James Potter junior."najenou se za ním objevil docela pěkný kluk,z černými nepoddajnými vlasy a na nose měl černé obručky brýlý,jako jeho otec.Byli si opravdu hodně podobní.

Nečekané události

15. května 2012 v 21:30 | Kristen
Tak jsem se dokopala k tomu počítači a začínám psát první kapitolu!!! Mrkající Budu se hrozně snažit a musíte mě omluvit, když se mi to úplně nepovedemjsem přece jen začátečnice!! S vyplazeným jazykem Moc Vás prosím...please,bitte.....napište mi sem nějaký komentář,nevadí mi kritika....stačí dvě,jedno slůvko!!! Prosímm..... Vaše Kristen :*

Probudila jsem se.Oči jsem nechala zavřená a začala jsem přemýšlet.O všem co se v posledních dnech stalo,o tom jak se mi ze dne na den změnil život,který jsem milovala.Vnímala jsem okolí svého nového pokoje,ve kterém jsem si připadala úplně cizí.
Cítila jsem,že je v pokoji tma,bylo brzy ráno.Sobota.Máma bude asi ještě spát,asi by nebylo zrovna nejlepší ji zbudit.Včera si šla lehnout až pozdě v noci,pořád vybalovala.Já jsem měla dělat totéž,ale nějak jsem nenašla odvahu podívat se do těch krabic,které byli plné vzpomínek.Dobrých i zlých.Věděla jsem co mě čeká,až je otevřu.Plno zabalených a polorozbalených krabic.Kusy nábitku,které jsem ještě neměla rozmístěné po pokoji,fotky mých nejbližších,které už asi nikdy neuvidím.
Stýskalo se mi,po všech,ale nejvíc po jednom člověku.Táta.Bylo to tak dlouho,ale mě se zdálo jako by se to stalo včera.Pořád jsem to viděla před očima.Byl krásný letní den.Začínali prázdniny.Byla jsem ve svém pokoji a poslouchala muziku,po chvilce jsem zaslechla nějaké hlasy,které se hádaly.Máma a táta,pomyslela jsem si a šla jsem se podívat dolů co se děje.Táta měl na sobě svůj pracovní oděv.Dlouhý černý cestovní plášt s velkými kapsami.Věděla jsem,že v jedné z nich má hůlku.Zahlédl mě a usmál se na mě,takovým tím svým roštáckým úsměvem,kterým se mě snažil vždy uklidnit a dokázat mi,že on je táta a že ví co dělá.Vypadalo to,že na mámu to,ale nezabírá.Na sobě měla zástěru s puntíky,kterou dostala od babičky a tvářila se pěkně rozčíleně,ruce měla v bok a pohledem provrtávala tátu.Věděla jsem na co myslí a chápala jsem ji.Na jednu stranu jsem zase chápala tátu,je to přece jeho práce.Bála jsem se o něj,ale vždycky jsem se uklidnovala,že je přece velmi dobrý čaroděj,že se mu nemůže nic stát.Máma už to nevydržela a rozčílila se.,,Nebudu přece jen tak sedět doma a čekat až tě nějakej hnusnej Smrtijed zabije!!!Když půjdeš ty,půjdu taky!!"začala zvyšovat hlas.To už začal být naštvanej i táta ,,Nebudu se s tebou dohadovat,ty prostě zůstaneš doma s Beccou,až chceš nebo ne.Je to moc nebezpečné nechávat naší jedinouj dceru samotnou doma,když všude číhají ty hajzlové!!! Takhle naštaného jsem ho ještě neviděla,ale vypadalo to,že máma už se uklidnila.,,Tak fajn,máš pravdu,naše dcera je to nejduležitější.Slib mi ale že budeš opatrnej??!"zeptala se s obavami na hlase.,,Slibuju,zítra vyrazíme na rodinný piknik a pěkně si to užijem!Ted už ale musím jít,řád už na mě čeká."Rozloučil se s námi a za chvíli jsem slyšela jak se přemístil.A už se nikdy nevrátil.Ty Smrtijedi!!! Jak já je nenávidím!! Nebýt jich tak by tu táta ted byl s námi a my by jsme se nemuseli nikam stěhovat!!Den po té,co jsme ho viděli naposledy,se u nás doma stavil řád a řekl nám,že tátu zabil Smrtijed.Máma z toho byla úplně hotová,celé dny brečela a brečela.Já jsem si pořád říkala,že musím být statečná,kvůli ní.Že jí nepomůžu,když budu brečet a tak jsem nebrečela.Nebrečela jsem před ní,ale až pozdě v noci,když byla zavřená v ložnici a dělala,že spí,tak jsem se pořádně,ale potichu,aby mě neslyšela,vybrečela.Brečela jsem každý červencový den.Vůbec jsem nechodila ven,neměla jsem na nic náladu,kamkoli jsem šla vzpomněla jsem si na tátu.Máma na tom byla ale ještě hůř.V prvních dnech vůbec nevycházela z ložnici.Asi po týdnu začala chodit už do kuchyně,ale vždycky když tam byla,viděla jsem,že se jí lesknou oči.Všechno jí připomínalo tátu.Jak vždycky o prázdninách dělal k večeři špagety a celá kuchyn byla špinavá od omáčky a jak sedával ve svém křesle a četl si noviny.Moc jsme nemluvili,jenom jsem kolem sebe chodily jako těla bez duše.A nakonci července,už to máma u večeře nevydržela a promluvila tichým,unaveným,ale odhodlaným hlasem.,,Takhle už to dál nejde!! Nikomu tahle nepomůžeme.Táta by nechtěl abysme byli smutné a neužívali si prázdniny.A já to tady už nevydržím,všechno mi ho tady připomíná.Musíme změnit náš život,jinak se z toho zblázníme.A začneme tím,že se odstěhujeme."Podívala jsem se na ní,jestli si náhodou nedělá jen srandu,ale tvářila se naprosto vážně a myslím,že jsem v jejích očích po dlouhé době zahlédla záblesk naděje.,,Ale mamí,to nejde!! Nemůžem prostě našemu starýmu životu říct bye,bye a sbalit si kufry a vypadnout někam jinam! Tím se nic nevyřeší!!rozčílila jsem se ,protože jsem si uvědomila,že máma to myslí vážně.Mámu to,ale nijak nevyvedlo z míry a v klidu,ikdyž trochu zvýšeným hlasem pokračovala ,,Ale vyřeší!Když se přestěhujeme,tak budeme lépe snášet to,že už tu táta není a dřív se s tím smíříme,než takhle když nám ho všechno kamkoli jdem připomíná a navíc nás musím z něčeho živit "už jsem chtěla něco namítnout,ale máma pokračovala ,,Podívej se Bec já vím,že je to pro tebe těžký,ale spolu to zvládneme a musíš myslet na to ,že jsem ted už dlouho nepracovala,protože táta to nechtěl a tady už žádnou práci nenajdu a navíc tenhle dům je pro nás zbytečně velký,stačil by nám nějaký menší rodinný domeček.Už jsem to všechno zařídila.",,Ale mamí!",,Rebecco já chci pro tebe jen to nejlepší a myslím si,že v novém městě,práci a škole se nám bude žít snadněji.Už jsem všechno zařídila,našla jsem kupce na dům a dostala jsem za něj pěknou částku,za kterou jsem koupila menší rodinný domek v Londýně a zaplatila ti školu."Něvěřícně jsem na ní koukala a nevěděla jsem co mám na to říct.Co má taky člověk říct matce ,která mu během deseti minut přeorganizuje celý život.Nakonec jsem se vzpamatovala a začala jsem na ní chrlit otázku za otázkou.,,V Londýně? Na jakou školu?A jak nás budeš živit,když nemáš práci?"to už jsem začínala panikařit.,,Práci jsem si našla,budu pracovat v Gringottově bance,která je přímo v Londýně a dům jsem koupila v na kraji města Sheffield v malém rodinném domku s obývákem,kuchyní,koupelnou a dvěmi pokoji.Už jsem mluvila i s ředitelem školy.Budeš chodit do Školy čar a kouzel v Bradavicich do 7.ročníku.Ředitel byl hrozně sympatický,myslím,že se jmenoval nějak Brumbál,vysvětlila jsem mu naší situaci a on....."dál už jsem jí,ale nevnímala,nepřítomně jsem koukala z okna a nemohla jsem uvěřit tomu co se za poslední čtvrt hodinu stalo.Jak mi to máma mohla jen udělat? Přece mi nemůže,sakra ze dne na den změnit celý život....do Londýna,takovou dálku a ještě k tomu do nové školy,a co moji kamarádi....to nemůže být pravda...Máma si všimla,že jí nevnímám a podívala se na mě mateřským,starostlivým pohledem,v tu chvíli jsem to už nevydržela a z plna hrdla se rozbrečela.Máma se ze židle vedle mě sklonila a já jsem jí spadla do náruče a nechala se ukolébat jejími uklidnujícími slovy až jsem usnula...
Celé dny jsem se snažila mámu překecat a přemluvit jí,aby jsme se nikam nestěhovali,Ale vůbec jsem s ní nehnula.Ona si pořád mlela svou.Byla jsem úplně bezradná,nevěděla jsem co mám dělat a než jsem se na dála..blížila se půlka srpna,blížil se náš odjezd.

Nová povídka

10. května 2012 v 21:41 | Kristen
Ahoj ,tak jsem se konečně rozhoupala a přemluvila se,že napíšu první normální povídku,aby jste tu měli vůbec co číst.Doufám,že se dostanu do děje a vymyslim něco pořádnýho,aby vás to nenudilo a jestli se vám to bude aspon malinko líbit tak mi tu nechte komentář!!!Prosím,prosím...smutně koukám!! Rozpačitý Vaše začátečnice Kristen !! Mrkající


Název:Nováček v Bradavicích!!
Doba:7.ročník,doba Pobertů
Postavy:Rebecca Staysová,James Potter,Sirius Black,Remus Lupin,Lily Evansová,Sofie Bluelová
Žánr:Romantika,snad i humor
Stručný děj:Do školy v Bradavicích nastoupí nová žákyně Rebecca Staysová,která se sem přistěhovala kvůli mámě,se
kterou nemá zrovna ted nejlepší vztah.Skamarádí se s Lily Evansovou a Sofií Bluelovou,které jsou už od prváku nejlepší
kamarádky a začne si také skvěle rozumnět s Poberty.Jaké tajemství skrývá její rodina? A co jí tak sbližuje s jedním z
Pobertů? Vše se dozvíte v téhle povídce...

Myslím,že to by mohlo k této povídce pro začátek stačit.Doufám,že jsem první kapitolu budu moct přidat co
nejdřív...Uvítámm všechny kladné,ale i záporné komentáře!! Vaše Kikíí :*



 
 

Reklama